V posledních letech můžeme pozorovat vliv angličtiny na češtinu.Typickým příkladem je věta “Mějte hezký den”, anglicky Have a nice day. My starší to neříkáme, říkalo se vždy Mějte se hezky.
Politici nyní rádi říkají, že někdo něco deklaroval (z anglického to declare). Asi zapomněli, že existuje české slovo prohlásil.
Mladí lidé a také někteří moderátoři říkají, že někdo byl na stejdži (anglicky stage) – to je tedy ošklivé “české” slovo. Proč neříkají na podiu? Chtějí snad ukázat, že umějí anglicky? Další příklad je používání výrazu zeptat se na otázku. My Češi se někoho ptáme na něco a ne na otázku (anglicky: ask sb (about) st). Na rozdíl od ask sb for st = požádat někoho o něco. Výraz “ask a question” překládáme “zeptat se”, případně “položit otázku” a ne “zeptat se na otázku”. Ve webech se často užívá zkratka FAQ (frequently asked questions) = časté otázky.
Ve škole jsme se učili o době národního obrození. To bylo za Rakouska-Uherska. Tehdy obrozenci kritizovali, že někteří lidé dávají do českých vět německá slova.
Něco podobného zažíváme dnes s angličtinou. Bude další národní obrození?
Nějaký mladík se prý nedávno zeptal předsedy vlády p. Babiše, proč by se měl vrátit do České republiky. Zdá se, že pro toho mladíka vlast nic neznamená. Vždyť má v republice rodiče, snad i přátele a cítí se tam doma. A mluví se tam česky. Když je člověk v cizině, tak minimálně půl roku mu trvá, než se pořádně naučí cizí jazyk. A málokomu se podaří naučit cizí jazyk tak dobře, aby domácí nepoznali, že je cizinec.
Naši předkové bojovali 300 let za vytvoření nového českého státu. Když se to konečně v roce 1918 podařilo, někteří si toho neváží. Myslím si ve shodě s panem Babišem (a nejsem jeho obdivovatelem), že jsme národ šikovných lidí, kteří toho hodně umějí a v Evropě se neztratíme. Je tady více malých národů a jsou na tom docela dobře.
Četl jsem v jedné knize, jaký je pohled Američana na Evropu: “V Evropě je spousta malých států a v každém se mluví jiným jazykem. Domluvit se tam je těžké.”
Jedna zajímavost z Kanady: ve městě Watson Lake je Sign Post Forest neboli Les Cedulí. První ceduli tam dal americký voják z Illinois, který v roce 1942 pracoval na stavbě dálnice Alaska Highway. Stýskalo se mu po domově. Přidali se jeho kolegové, pak další lidé a dnes je tam na 100 000 cedulí. Každoročně přibývají další. A jsou tam prý i česká města. (Dle časopisu Země světa – Kanada.) Viz https://en.wikipedia.org/wiki/Sign_Post_Forest